Do italské metropole dorážíme po dlouhé cestě kolem deváté ráno. Zaparkujeme u „Stadio Olimpico" a sháníme lístky. Ty bez problémů získáváme od překupníků za celkem solidní cenu. Poté se věnujeme shánění všeho možného o italských ultras a máme celkem štěstí. Kolem dvanácté hodiny se u a v okolí stadionu objevují první stánky se suvenýry, kterých je před zápasem nepočetně mnoho. Hned od rána je možné také spatřit velkou policejní asistenci, ale zatím jsou „Carabinieri" celkem v pohodě. S postupem času jich přibývá a je možno spatřit i vrtulník. Všude je také plno zmiňovaných stánků se suvenýry, včetně nějakých ultra šál, přes fotky s hráči téměř v Adamově rouše až po fota nejlepších představení domácích Ultras (choreo, pyrotechnika). Prostě téměř vše, na co si vzpomenete (i nevzpomenete).


Fanoušci se kolem stadionu motají téměř celý den, ale pořádně se začínají scházet kolem šestnácté hodiny. Lze potkat i nějaké osamocené skupiny Turků, ale nic se neděje. Policie je téměř na každém kroku. Na stadion vcházím asi dvě hodiny před zápasem, je na něm už asi třicet tisíc fanatiků. Sektor domácích ultras s názvem Curva Sud je už hodinu před zápasem plný (deset tisíc) a není v něm k hnutí. Ozývají se chorály, mává se vlajkami, nechybí zástavy hlavních skupin („Fedayn", „Boys"). Absentuje akorát zástava největšího ultras seskupení domácích, pověstná „Commando Ultra Curva Sud".


Čím více se blíží začátek zápasu, tím více nabírá atmosféra grády a já si připadám jak v jiném světě. Když zazní hymna domácích, při které dá téměř každý z šedesáti tisíc diváků šálu nad hlavu, zvedne obouruč vlajky, nebo má nějakou z nepřeberného množství vlajek na mávání. Hlavně všichni zpívají, je to něco nádherného. To nejde popsat, to se musí zažít. Do toho všeho samozřejmě odpálené ohně (velká kvalita) ,a barevné dýmovnice. Prostě fantazie. Po úvodním hvizdu se rozjíždějí vynikající chorály. Jsou vytrvalé a většinou je zpívá téměř celý stadion. Fanatické povzbuzování neutichá ani po inkasované brance, spíše naopak, domácí fans pevně stojí za hráči. Je to asi i tím, že o víkendu porazili Lazio 5:1 . Od Italů jsem slyšel, že stadion byl úplně narvaný, oba sektory předvedly nádherné choreografie (vždy se jich účastnilo cca 2000 - 3000 lidí). Po zápasu měla policie plné ruce práce, hlavně s fans Lazia (slzný plyn, atd.). Ale zpět k zápasu. Hlavně po vyrovnávací brance se odpaluje pyrotechnika (ohně, barevné dýmovnice, atd.). Do chorálů se zapojují i padesátileté ženy.


Turků se sjelo něco mezi 1200 - 1500. Byli v hermeticky uzavřeném sektoru obsypaném policií. Měli dvě obrovské vlajky na mávání, ale použili je jen občas. Fandili asi dobře, slyšet však nebyli skoro vůbec. Ale ono se není co divit. Občas se v sektoru všelijak vlní, tleskají atd.. Určitě nezklamali.


Teď k tomu nejzajímavějšímu. Konec zápasu. Po závěrečném hvizdu se hráči začnou vzájemně požďuchovat a vzhledem k temperamentu obou národů začnou padat facky. Do všeho se celkem nepochopitelně vloží italská policie a hlavně turecké fotbalisty vůbec nešetří. Většina z vás policejní zákroky zná z vlastních zkušeností, takže jen krátce, obušky, kopance atd. Do toho se samozřejmě zapojují diváci, několika se daří proniknout na hřiště a k lavičkám běží další policejní kordón. Než policie vše zvládne, hráči odchází ke svým fans a dělí se s nimi o radost z bodu! Po policii létají láhve s vodou, tyče z vlajek a vůbec, co má kdo po ruce. Asi dvacet policajtů si jde stoupnout ke „Curva Sud', což je podle mé úplně zbytečné. Sektor odděluje asi tří metrový plot z plexiskla a přibližně stejně hluboký příkop. Pokud by se chtěl někdo dostat na hrací plochu, musel by disponovat kvalitami Sergeje Bubky (a tyčí samozřejmě). To vydráždilo domácí ultras a z celé „Curvy Sud" letí na policii opravdu vše možné, včetně drobných mincí. Carabinieri jsou bez štítů a některé zásahy se opravdu povedly. Policie jen stojí (nemají se na útočníky jak dostat) a gesty zvou fans ven. Ti tak činí a venku se rozpoutává opravdové peklo. Po policii létají kameny, skleněné láhve, zápalné ohně. Ta kontruje slzným plynem a obušky. Nikoho nešetří. Jeden mladík dostává od čtyř fízlů obušky po hlavě. Nepřipomíná vám to něco? Bohužel mám smůlu i já. Celý konflikt fotím a nevšímám siasi třech fízlů, kteří ke mně přibíhají. Na seznámení dostávám tomfou po hlavě, vytrhnou mi fotoaparát a někam mizí rozhánět dav. Po asi patnácti minutách se pomalu loučím s fotoaparátem (nestál zrovna málo). Najednou ke mně přišel policajt, fotoaparát mi vrací, bohužel ho musím otevřít, čímž přicházím o film. Policie nakonec vše dostává pod kontrolu. Myslím, že na policii útočilo tak tisíc lidí. Velmi dobrý pouliční střet. Bohužel poznamenáno bylo trochu i naše auto. Celková bilance okolo třiceti zraněných policajtů, uzavřené hřiště pro domácí na jeden zápas v evropských pohárech. Pro oba kluby miliónové pokuty. Byl to vynikající zápas.


autor: David (Sparta Praha)


převzato z Football Factory č.15


Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Additional information