close(x)

Nalezl jsem na jednom anglickém fóru celkem zajímavý popis i s obrázkama o historii casuals scény z pohledu módy od člověka s nickem daftbernie, který patří mezi casuals West Ham United. Tento článek by měl být úvodem k dalším článkům o historii chuligánských značek, které se budou i v budoucnu na hlavní stránce hooligans.cz objevovat. A zde již překlad jeho pohledu na módu v odobí mezi roky 1970-2005... Sedmdesátá léta fantastického oblečení



V 70tých letech bylo mezi casuals (= fotbalovými výtržníky-pozn.spravce) v módě nosit dlouhé vlající vlasy, extra velké licousy a vůbec mít zarostlej ksicht. Nejzákladnější věcí na vzhledu byl svetr co nejvíc u krku do "Véčka", vesty, obtažený trika a dlouhý kalhoty do zvonu. A co pitomý boty na podpatkách? Jasně, stačí se podívat na utkání Cardiff s Manchesterem United v roce 1974.

Somrácký bundy (the dosser jacket) což byly dlouhý kabáty ve vojenským stylu, doma počmáraný klubovýma symbolama značkovacíma perama. I když ne každej tenhle styl prožíval, jak se blížil konec sedmdesátých let, dostaly se do módy těsnější džíny a vlasy se krátily, a to dost razantně. Byla to doma boomu skinheads hnutí v těchto časech, ale tenhle styl už začal dřív.

Osmdesátá léta před Casuals



Chuligáni hrdě nosili klubové symboly, obzvlášť pak při utkání národního týmu zejména při podpoře nároďáku v zahraničí.
A skins hnutí právě bylo na vrcholu koncem 70tých a začátkem 80tých let, díky obrovské popularitě SKA hudby v té době.

Osmdesátá léta - doba Casuals





Ve snaze ladit s davem a nevyčnívat z něj, což moc nešlo v pracovních bundách Donkey a 18ti dirkových martenskách, dostali fotbaloví gangsteři dobrej nápad. Uvědomili si, že je nutno vypadat nenápadně a nevinně. A tak se na stadionech začaly objevovat nové značky módních návrhářů ze zahraničí, které si chuligáni opatřovali krádežema, když cestovali se svým týmem za pohárovýma utkáníma napříč Evropou.
A to byl den, kdy se narodili angličtí CASUALS.
Krásné svetříky jasných barev nebo trika od Pringle, Ellesse, Lyle and Scott, Fila, Sergio Tacchini, Lacoste, Cerutti, Benneton a Adidas. Bundy od Burberry a Aquascutum (harringtony), Fila, BJ Trackies a hadry od Peter Storm kdyby mrholilo.
Značky jako Aquascutum a Burberry se ještě mohly hrdě nosit na tribunách, ale později už na sobě začli Casuals nosit to, co nosili yuppie (mladá vyšší střední třída-pozn.správce). A chuligáni si začali i slušně vydělávat.
A s tím dorazila na stadiony i drahá designerská garderoba, a tak chuligáni spíš připomínali zámožné businessmany, a dokonce mohli i ukázat vizitky - ale své vlastní vizitky tzv.(calling cards).

Ukázky "calling cards"








Trošku paradox, před 10ti lety se ještě hrdě nosily Donkey bundy za 7 liber, a najednou hadry v hodnotě 300 liber.

Počátek 90tých let



Koncem 80tých a začátkem 90tých let se zdá, že tento trend mírně utichá, a je v této době k vidění poměrně nevýrazný oblečení, příliš mnoho plandavých plísňových (="Acid wash" = prané s chloridem - pozn.správce) riflí a pruhované trika! Dost se mluvilo o tom, že je to dost bláznivej přechod na casuals scéně a že tímto to jde do sraček.
Chelsea Headhunters, kterým se tyhle novoty silně nelíbili, vylezli dokonce s trikama s nápisem "Hooligans Against Acid".
Scéna se zvedla, značky jako Stone Island se začaly dobře rozjíždět koncem 80tých let, a návrhář Massimo Osti měl krom této značky na trhu i jiné, třeba Left Hand a taky krásnou CP Company s jedinečnou bundou Mille Miglia, která se dostala na pulty v roce 1988.
Italská móda se dostala do kurzu, a s ní i "nové" tkaniny, jako třeba polyuretan.

Devadesátá léta - současnost



V téhle době se zase kruh uzavírá, a stejně jako v 80tých letech musí chuligáni přijít s novým způsobem, jak splynout s okolím a vytvořit nějakou novou kulturu v oblékání, to co už je na tribunách 20 let už nefunguje, a nemá ten efekt. Mladí výtržníci prostě neladí a nevypadají jako okolní lidi a to hools pomalu ničí, casuals jsou příliš výrazní pro okolí, všude kam jdete už je nudné vidět pořád ty stejné Stone Island visačky na rukávech, který se míchají s Burberry nebo Aquascutum vzorkem. A Burberry teď ještě začalo být populární v tom ultra super skvělém Ghetto stylu.
Nevím jak ostatní, ale nemám rád Gangster Rap a nechci vypadat jako lidi co žvaní v těch jejich písních. A tak zatímco pro ty americký gansta styl je to vítaná novinka, tak v subkultuře casuals to vypadá na vymírání po víc jak 20ti letech.
A největší zlo je ten výmysl nových Burberry čepic, co se zpopularizovaly a hodily se do velkovýroby a teď každej člověk se psem v tom sportuje. Aquascutum udělal to stejný, a muselo to stát obě firmy plno peněz ta popularizace, ale určitě se netěší z toho, když vidí, jaký množství lidí v tom běhá po světě. Já svou čepici Aquascutum prodal, když jsem jako neutrální fanda na zápase Burnley proti Nottinghamu Forrest viděl chuligánskou bandu Burnley a devět z deseti chuligánů mělo Aquascutum kšiltovku na palici.
Nedávno jsem koupil ojedinělou a těžko sehnatelnou různobarevnou věc, ale pochybuju, že v tom budu moc chodit. Ta značka je v dnešní době až moc dobře známá - Stone Island, která je navíc všude rozšířená, ale už je méně drahá a míň stylová než byla dřív, a na víc je všude plno podsunutých padělků, a tak si rozmyslíte, jestli dáte vašich 200 těžce vydělaných liber za svršek, kterej někdo jinej téměř stejně vypadající koupí na ebay.com za 30 liber.
Aquascutum je přesto dost silná, svršky s propracovaným vzorkem a nadčasovými harringtony jsou ještě in, k tomu jednotná šála, jako nosili casuals před víc než deseti rokama.
Lacoste - to nikdy ze scény neodešlo a klasická polokošile je stále bestselerem, ale rozhodně je dobrý se vyhnout teplákové soupravě od Lacoste - pokud teda nežijete v Merseyside (=město na severozápadě Anglie s 1,3milionem obyvatel - zřejmě asi ve smyslu, že teplákovky Lacoste nosí jen burani - pozn.Správce).
Adidas - znovuzavedení staré klasiky (Superstary - pozn.Správce) jsou bestselerem ve většině obchodech.
Prada - stále velmi málo rozšířená značka, protože je stále dost drahá
CP Company - stále slušnej výběr, ale hlavně ty starší věci, její pokračovatel Stone Island - velmi drahá značka s velmi kultovníma věcma, to je právě ta značka, která udělala kabáty se smogovýma maskama a zapracovanýma rukavicema, kabáty, který vás mohly chránit před atomovým výbuchem jako i kabáty, který se mohly proměnit ve stan, nebo i pohovku. No nebylo to snad přitažlivé? A samozřejmě i klasiku a legendu tribun - the mille miglia bunda! - i já si jednu koupil, "jen za babku" - za 410 liber - a to v Německu.
Armani - čepice a džíny se zdají stále populární.
Paul and Shark - značka založená jako jachtařská, která stírá rozdíly na obou stranách tribun a na rozích ulic v Británii mezi subkultrurami Casuals i Scally* a je vidět u obou subkulur, populární mezi velkým počtem mladíků, co si potrpí na design (například kalhoty, které měly zabudovaný teploměr a měřili vám teplotu celý den - pozn. správce) (a cenu) a je dost podobná Stone Islandu - a je taky populární mezi subkulturou Chavvy**, mladíky, kteří by rádi chodili ulicema s rukama dole před svýma kalhotama, a kteří mají ty kalhoty dost často zastrčený v ponožkách. Je důležité také uvést značky, jako je Hugo Boss, Paul Smith, Berghaus, Timberland. Nové značky se často objevují, většinou kladoucí důraz na detail. Italské značky jako Mandarina Duck a Ermenigildo Zegna - extrémně drahé a proto tedy jen pro pár vyvolených, a také další různé značky jako 6876, Duffer, Fake Genius, Stussy, Felix Blow, Mulberry, Hackett, Hope and Glory, Calvin Klein, Griffin, Iceberg, Silas and Maharishi. Jedna značka, která si buduje nové silné postavení mezi ostatními je One True Saxon - můj osobní favorit a patřil jsem mezi první ze scény, kdo si od nich objednal. Ne každý v ní najde zalíbení a ohromí ho, ale je určitě dobré se odlišovat. Nepotřebuju mít u někoho body kvůli hadrům, ale jsem přesvědčenej, že jsem v našem hrabství přišel s touhle značkou já, a hrdě jsem ji nosil od té doby, co poprvé vyšla, a pamatuju si téměř po tři roky se mě chuligáni ptali "Co je tohle za hovno co nosíš..?" A nyní to nosí téměř všichni...

Poznámky správce:
*Scally= slangový výraz pro subkulturu mladých pracujících lidí podobným subkultuře "Chavvy", sledující v televizi sitcomy a nekonečný seriály typu soap opera, nosící strereotypní nákladné oblečení, dnes obvzlášť v Liverpoolu často oblékají značkové sportovní oblečení a boty (zejména Nike Air Max nebo Reebok Classics) a oblékající tmavé oblečení, zejména černou, šedou a námořnickou modrou. Všichni vypadají velmi podobně a jako součást jedné skupiny, ale pouze lokálně, jsou velké rozdíly v oblečením i mezi blízkými oblastmi jako mezi Liverpoolem a Chesterem, či mezi Manchesterem a Boltonem - v tom je základní rozdíl mezi "Scullym" a "Chavem" - Chav je se stereotypníma hadrama se vzorkem Burberry a tzv.Bling šperkem nejčastěji na krku.

**Chavvy= slangový hanlivý výraz pro stereotypní subkultru ve Spojeném království, která je fixovaná na módě a nosí většinou její padělky, a nejvýznačnějším rysem oblečení je Burberry vzorek - nejčastěji nošený na nejviditelnějším místě - v podobě kšiltovky, a další sportovní oblečení v podobě teplákových souprav, kapuce. A na krku již zmíněný Bling-Bling šperk z imitace zlata. Firma Burberry, která se stala synonymem a přímo souvisele s Chav subkulturou zastavila produkci svých značkových kšiltovek v roce 2004 a pokusila se distancovat od této stereotypní subkultury. A na základě toho stáhla i chráněný kostkovaný design ze svých výrobků do té míry a v takovém rozsahu, že Burberry vzorek je viditelný už jen na vnitřní podšívce nebo na velmi špatně viditelných částech šatstva. Firma argumentovala tím, že celá subkultura chavs je spojovaná s padělanými verzemi jejího šatstva. Podle odhadů Burberry bylo mezi chavs méně než 10% originálů.

Additional information