Big Ted popisuje jeho dojmy z bitky:
"Jak jsem to přežil, nikdy nepochopím. Když Andy doběhl zpátky do baru s celym tim Manchesterem v zádech, tak první věc co jsem viděl, když jsme se vyhrnuli ven, byl Taffy právě trefenej lahví do obličeje a kolem dvaceti magorů z Manchesteru snažících se dostat dovnitř a lynčujících Taffyho.

Po narážce na Plaistow ještě víc zhoustla atmosféra, protože spousta z nich musela bejt přímejma účastníkama toho masakru. Pár z nich se vydalo směrem ke mně, já jsem ale dál postával na schodech a pouštěl si hubu na špacír: „Stůjte! Kolik z vás je z Manchesteru? Rozdám si to s každým kdo je opravdu od tam tuď.“ Tohle jim na chvíli zavřelo klapačky.

Rozhodli jsme se jet první třídou, protože kdyby se náhodou Účka o něco chtěli pokusit, mohli by tak přijít jen z jednoho směru. Jak jsme se trousili podél vlaku k prvním vagónům, Manchester už nastoupenej, naklánějící se z oken na nás pokřikovali a ječeli co že se s námi chystaj provýst.

*Trajekt

„Šéf firmy vedl krvavou fotbalovou válku“, vykřikoval do světa nadpis na titulní stránce Daily Mirror. Byl to typickej obrázek toho, jak tisk informoval o soudu, kterej následoval po násilnostech fanoušků West Hamu a Manchesteru United na palubě trajektu plujícího do Holandska. Ty se udály 7. srpna 1986.

Nakonec se přece jen odvážili ukázat v bandě na Upton Parku. Všichni jsme si to užívali. Kamkoliv ses podíval, viděl jsi křenící se ksichty z West Hamu, skoro jako by se schylovalo k nějaký skvělý party. Forest mlčeli jako zařezaný.

Forest, proč odcházíte za deset minut tři?

Brett Tidman a Ramsgate mi připomenuli den, kdy se Nottingham Forest odvážili přijít na West Ham jako banda. Je to jejich oblíbená historka. Opravdová klasika:

Ramsgate si pamatuje, že netrvalo dlouho a uvědomil si si, že na jménu I.C.F. by se dalo něco vydělat:

"Jak jméno I.C.F. nabývalo mýtickejch rozměrů, začli jsme díky němu vydělávat peníze. Rok po založení jsme hráli první zápas s Notts County. Porazili jsme je 5:2 a ve chvíli kdy jsme dali na 3:0, řekl jsem, že jestli dáme čtvrtej, tak se nevrátim na kasárna. Tenkrát jsem dezertoval. Když mě pak na útěku chytli, zavřeli mě do věznice Shooters Hill. Nakonec mi oznámili, že zatímco tam budu, tak musim něco dělat a dali mi na výběr buď tesaře nebo tiskaře. Vybral jsem si tiskařinu a tenkrát tam natisknul členský legitimace I.C.F. a vizitky s motivem "congratulations".

Drželi jsme výhodnou pozici, ze který jsme podnikali výpady dolů. Dřív než bys řekl švec před náma zmizely tisíce lidí a některý prchali i na hřiště. Při jejich útěku za sebou nechali tu největší mezeru, kterou by sis kdy moh na tribuně představit, což samozřejmě znamenalo, že okamžitě zjistili, že je nás tam ne víc než padesát. V tu cvhíli to byl zážitek jako žádnej jinej, právě jsme rozehnali celej zkurvenej kotel.

Ramsgate vzpomíná, že přestože přišel do E.L.F. jako jeden z posledních, byl u toho, když se rozhodovalo o tom, že všechny gangy mladších chuligánů se spojí a pojedou na svůj první společnej výjezd:

Po týhle události jsem došel k závěru: už nikdy se to nesmí opakovat. Doteď jsme si v klídku zašli na Stamford Bridge, v pohodě na Highbury. Chodili jsme na všechny tyhle místa, ale studený, temný listopadový noční běh po Scotland Road mi opravdu pomoh k rozhodnutí. Teď jsem měl na výběr buď začít brát chuligánství vážně anebo se na to vykašlat.

Exčlenové I.C.F., úplně rozdílnejch povah, Messrs Woolwich a Animal, poskytujou svědectví o neuvěřitelný drzosti, které zdobila ve svý době West Ham. Woolwich vzpomíná: "West Ham si opravdu moh dělat co se mu zachtělo... Byli jsme na Arsenalu, tak jsme prostě vlezli k nim do sektoru, takhle to prostě chodilo. Celou dobu kdy jsem byl chuligán mi drzost zůstala vlastní."

Celý sedmdesátý léta jsme se rvali s každým, kdo si na nás troufnul, jen abychom ukázali bez žádnejch pochybností, že jsme banda, se kterou každej v Británii musí počítat. Jak sedmdesátý léta předaly vládu osmdesátejm, rozhodly se fotbalový orgány a policie vyhlásit válku proti násilí na tribunách, který bylo součástí anglickýho fotbalu už dýl než desetiletí.

Additional information