Pro delší dobu a možná na vždy poslední překlad z knihy Congratulations. You have just met ICF. Veliké poděkování patří Abdulovi za jeho výborné překlady. Tady už ale poslední část kapitoly o ICF - Pomsta je sladká: Millwallu okamžitě došlo k čemu dojde po Swallowově dramatickym představení. Swallowův obličel by zbarvenej do ruda nenávistí, právě vyrazil na zteč."

Swallow vzpomíná na skvělý načasování akce:

"Kdyby přišli jen o pár minut dřív, tak by nás dostali, ale všichni už dorazili, i ty z metra i ty co přijeli autama. Byla jsme znovu jedna banda a připravený na cokoliv.
Jak jsme vycházeli ven, podíval jsem se nahoru, abych uviděl toho velkýho zrzavýho maníka, kterej vypadal jako hráč snookeru Steve Davis. Pak se ukázalo, že to byla jedna z hlavních postav Bushwhackers.
Už na nás šli. Nemohli uvěřit, že jsme se na ně odvážili v tak malym počtu, když oni se v plný síle chystali na výjezd. Opravdu si mysleli, že to bude jejich šťastnej den, zvlášť po tom co se stalo o tejden dřív. Co jim ale nedošlo, bylo, že všichni máme něco pod kabátem. Jak na nás dolu běželi a dostávali se pořád blíž a blíž, tak se najednou všechny kabáty rozevřely a každej vytánul svoje nádobíčko. Viděl jsem lidi se sekerama, mačetama a kusama dřeva z kterýho koukaly hřebíky. Všichni jsme na ně vyběhli a když jsme se dostali na svah oni zaběhli zpátky do stanice."

Náš střet s Millwallem byl tak brzo ráno, že si Animal vzpomíná i na ranní rosu. Byl celou noc vzhůru a leštil a lakoval jeho násadu na krumpáč, aby se připravil na den, kdy jsme chtěli vykonat pomstu na Millwallu:

"Nemoh jsem usnout ani za nic. Teď mělo přijít rozřešení. Pak, v ranní rose, se to roztočilo na nejvyšší obrátky. Bylo to brutální. Vyběhli jsme na ně a mlátili hlava nehlava. Jednoho jsem sejmul tak drsně, že si ustlal na zem a jen se odplazil do unimo buňky, kde zůstal ležet."

Swallow si vzpomíná, že když vběhli do stanice, tak se chlápek co prodával lístky radši zamknul ve svý budce odkud sledoval, jak Millwall ženem přes turnikety:

"Musel tam někde poblíž bejt bar, protože skupinka Millwallu se vrátila zpátky a házela na nás prázdný pivní láhve z bas, který přitáhli. Vzduchem lítala obrovská masa skla. Mě trefili dvakrát do hlavy z čehož resultovaly tři stehy na jedný straně a dalších šest na druhý.
V tu cvhíli jsme jim na chvíli přenechali iniciativu. Když se pokusili znovu dostat ven ze stanice, jeden z nás na ně hodil molotov. Pořád jsme nevyklízeli pole. Millwall se otočil a utek."
Pamatuju si ten zvuk... už se to rozcházelo ale naše malá skupinka ještě zůstávala. Vyběhli jsme do nějaký jiný bandy West Hamu, který zrovna přijeli autem, aby se připojili a my si je spletli. Nakonec jsme se spojili a šli hlídat přední východy, ale ještě než jsme tam dostali chytli jsme nějaký z Millwallu snažící se vypařit bokem na Tooley Street. Utekli zpátky po schodech jakmile nás spatřili.
Najednou jsme uslyšeli strašnou ránu. Ozvalo se, Bum! jako kdyby vybuchla bomba. Ozvěna se šířila stanicí. Dostali jsme se okolo k přednímu východu a viděli scénu jako z Irska, dým a plameny vytvářely obraz pekla. Všichni vypadali spokojeně a potěšeni svym výkonem, ale neměli jsme čas na oslavy, protože nemohlo dlouho trvat než se objeví benga.
Přijeli první, obhlídli situaci, pak nasedli zpátky do auta a zase odjeli. Věděli jsme, že je nejvyšší čas zmizet. Museli jsme se dostat rychle pryč, dřív než se fízlové vrátěj s posilama a tak jsme vzali dráhu. Spousta z nás vděčí za včasnej únik londýský Taxi službě!
Bushwhackers byli pokořeni. Museli jsme učinit přítrž vysmívání našich londýsnkejch rivalů za náš neúspěch na New Cross a obnovit naši reputaci. London Bridge nám toho byl svědkem.
Jen o tejden dřív slavili naši soupeři v hospodách po celym jižnim Londýnu. Teď jsme byli zase na tahu my. Každej byl plnej zážitků, chtěl je dostat ze sebe, podělit se o svý dojmy z bitky s ostatníma a oslavit vítězství, "Na zdraví, tohle je moje runda", znělo zas a znovu. Pořád dokola jsme si přehrávali scény z rána, plni uspokojení.
Swallow:
"Proskočil jsme přímo plamenem molotovu, kterej přistál přede mnou. Millwall mě viděl přicházet k nim skrz plameny. Když se za tim ohlídnu, museli si myslet: "Kdo to kurva je? Superman?". O několik let později, na rave párty a na repre zápase Anglie, jsme si s tim zrzavym chlápkem mohli společně zavzpomínat a zasmát se tomu. Řek mi: "Byl si jen kousek od toho aby si mě dostal. Skoro si mě chytil.". "Jasně", odvětil jsem, "Byl jsem tak blízko, že vim že si měl tenisky velikosti 11".

(..the end - maybe..)

Additional information