Pomsta je sladká: London Bridge - 4. února, 1984
Dorazil jsem trochu pozdě. Jak jsem přijížděl svojí dodávkou po Stratford Broadway, viděl jsem všechny poflakovat se na chodníku před Mooro's. Účast byla špatná a navíc to byli většinou samí mladý. Počítal jsem, že sraz je pro některý hlavní postavy příliš brzo, přestože jsme věděli, že Millwall má sraz už v 9 na London Bridge. Zaparkoval jsem, a docela se mi ulevilo, když jsem uviděl Andy Swallowa v dobrym rozmaru. Prohodili jsme řeč o minulym tejdnu a shodli se, že Millwallu se ten den prostě zadařilo. Podotknul, že Millwall měl štěstí, že část West Hamu byla vzadu a ne vepředu u hospody, kde došlo ke střetu, protože jsme tam byli v hodně velký bandě. Myslel si, že kdyby víc těch nejlepších bojovníků bylo vepředu, Millwall by neměl šanci nás tak prohnat po New Cross Road. Nemohli jsme pochopit jak se naše banda mohla tak rozptýlit a že se tam našlo tolik lidí, který se rozprchli jako když střelí do vrabců. Přesto všechno nám bylo jasný, že plán Millwallu byl provedenej precizně a pokud jsme něco chtěli napravit, tak si to musíme připustit a přestat hledat výmluvy.
Policejní dodávka se rozhodla si nás trochu prohlídnout, ale odjeli, pravděpodobně překvapený, proč tolik mladíků se schází v osm ráno, když West Ham hraje doma až od tří odpoledne. Benga neměli o ničem ani páru. Bylo nám jasný, že by se brzo mohli vrátit s posilama a tak jsme nemohli dál čekat až se objeví hlavní tváře. Mohlo by bejt příliš pozdě a my bysme museli vlítnout na Millwall na Eustonu, kde by mohli benga bejt připravený.
Rozhodlo se, že Under Fives pojedou metrem ze stanice Stratford a starší vyrazej konvojem aut. To umožnilo, aby dodávky odvezli veškerý náčiní. Ve frontě do jedný z dodávek někdo vytáhnul malej nůž. "Nemá dost velký ostří", bylo mu řečeno, musel se otočit a jít na metro. "Co má tvůj kámoš? Dobrý, nastup si." Nestáli jsme to ráno o žádný pozérství.
Andy byl zklamanej, že se hodně ostřílenejch borců neukázalo. Dělal si taky starosti o mladý, který měli jet metrem. Jako jeden z nejstarších se rozhod radši jet metrem s nima, aby se ujistil, že se nikdo z nich nerozhodne vycouvat. Pár nás z dodávek mu nabídlo, že pojedou s nim, ale odbyl nás, že si nedělá starosti o sebe, že Millwall mu nedělá žádný vrásky.
Přemejšleli jsme, jestli se benga, který se bez pochyb přijedou podívat zpátky tam, kde nás už nenajdou, budou po nás schánět v metru. Doufali jsme, že banda Swallowa nebude zadržena, protože jsme se rozdělili na tlupy po padesáti, šedesáti lidech a věděli jsme, že dneska už plány měnit nehodláme. Byla by to pro nás moc velká ztráta.
A je to tu. S dobrym načasovánim a trochou štěstí se všichni sejdeme na stanici London Bridge, aby jsme znovu nabyli ztracenou čest. Nebylo to pro většinu z nás už jen o reputaci gangu... teď už to bylo osobní.
Projížděli jsme po dlážděnejch ulicích a kolem pasáží k London Bridge a viděli, že několik ostatních už dorazilo. Poflakovali se kolem bočního vchodu, vyhlíželi nás a tak jsem Animalovi a pár dalšim řek aby se k nim přidali. Vřava vypukla, když jsem se snažil najít nějaký místo pro zaparkování dodávky. Animal si stále živě pamatuje co se stalo dál:

"Banda Millwallu věděla, že jsme tam. Spatřili nás dole pod schodama na Tooley Street, kde jsme vyhlíželi ve východu z metra příjezd ostatních. Jakmile jsme zašli za roh, naproti svahu, kterej ved nahoru do stanice, uviděli jsme je jak mířej dolu k nám. Naštěstí, zrovna v tu nejlepší chvíli, Swallow se svojí omladinou vyšel z metra, aby se k nám připojili. Celá výjezdová skupina Millwallu, chystající se ten den do Sheffieldu, běžela na nás. Muselo jich bejt přes tři sta. Do boje je ved zrzavej týpek. Tenhle chlápek měl ve tváři rozzářenej výraz jako kdyby měl prožít nejlepší den svýho života. Potom vystoupil o krok dopředu Swallow, nad hlavou držel v obou rukách pouzdro na mačetu. Pak, s obrovskym zadostiučiněnim, teatrálně vytáhnul mačetu ven. Ostří se zablesklo ve slunci a nám se naskytnul pohled na vyděšenej ksich zrzouna. Situace se v mžiku změnila z nadšení na: "Pane bože, já umřu!". Byla to magická chvíle a pokyn pro ostatní, aby se taky pochlubili se svojí výbavou.

(..to be continued..)

Additional information