Fiasko ve Walsallu
Natley byl mohutnej, metr devadesát vysokej černoch, původem z Barnsbury Estate v severnim Londýně. Užil si dost narážek za jeho minulost v Arsenalu. Přestože to byl trochu samotář, tak ho na fotbalový scéně každej znal. Motal se kolem už v začátcích, kdy to u nás táhnul Mile End a provázela ho slušná pověst. Kdekoliv se West Ham účastnil násilností, Nat se objevil v centru dění. Způsob jakým uměl tasit železnou tyčku mu získal mezi náma hodně popularity.
Měl jsem Nata rád. Byla to osobnost, od který jste se na poli fotbalovejch bitek mohli hodně naučit. Byl stejně tak chytrej jako silnej. Pozdějc, když pracoval jako vyhazovač v klubech na taneční scéně, jsem mu dal přezdívku Fox. Na West Hamu se nám společně docela dařilo. Ale nebyl jsem u toho, když I.C.F. Uštědřilo lekci Millwallu ve Walsallu. Pozoruhodný je, že tam nakonec k ničemu nedošlo. V řadě odvet West Hamu vůči Millwallu si přesto našeho tehdejšího vítězství hodně ceníme.
West Hamu nikdy nestačilo jenom prohnat nebo dobít soupeře ani zabrat jejich sektor. Rádi jsme k tomu přidávali ještě trochu ponížení. Byla to po celá léta naše specialita přidat ještě něco navrch čím bysme potupili naše soky. Zápas Walsall-Millwall se k podobnejm případům může počítat. Bylo to o tom kam až dokáže jedna strana zajít, šlo o psychickej teror, kdy jsme soupeře vystrašili natolik, že ten nakonec podleh a nenechal nás dokonat to k čemu jsme se chystali. Každej, když přijel z Walsallu cítil to samý a vyprávěl to víceméně stejně. Podařilo se jim udělat opravdu slušnej výsledek pro I.C.F. a ten kdo u toho nebyl byl zničenej, že to neni zrovna on, kdo tenhle příběh může vyprávět. Prošvihnul kus historie, která byla právě stvořena.
Ještě hůř jsem se cejtil, když mi Nat oznámil: “Měl jsi tam bejt”. Chuligáni Villy stáli za hovno, tak jsem si řek, proč riskovat zatčení? Na výjezd na Villu jsem se teda vysral, ale Swallow a další tam jeli a stejně tak Nat. Takhle na ten den vzpomíná Nat:

“Tu sezónu v osmdesátymtřetim jsme hráli na Aston Ville a Millwall, kterej byl ve třetí divizi, hrál z dalším klubem z regionu, Walsallem. Na cestě do Birminghamu někdo navrhnul zajet do Walsallu, vyřídit si účty s Millwallem. Když jsme dojeli na stanici New Street rozprášili jsme pár místních a za nezájmu fízlů, který tam hlídkovali, jsme přesedli na lokálku, která nás dovezla do Walsallu. Vyšli jsme z malý stanice ve Walsallu a jejich stadion byl kousek chůze vzdálenej. Rychle jsme byli před stadionem Old Fellows Park. Millwall byl u turniketů a část už byla i na stadionu. Vypadalo to, že si nevšimli, že přišel někdo další. Bylo nás tam něco přes sto. Byli jsme soudržný a věděli, že se můžem spolehnout jeden na druhýho. Neexistoval žádnej plán a v tuhle chvíli jsme měli bejt ve Ville. Tichou poštou jsme si potvrdili, že jsme všichni na místě. To bylo všechno co jsme potřebovali vědět. Po dobrou půlhodinu walsallskejm bengům nedocházelo co se děje. Nenapadlo je hledat rozdíl mezi lidma s londýnskym přízvukem. Něměli ani potuchu, že se schyluje k utkání West Ham vs. Millwall.
Ten den dokázal všem, který si cenili Millwallu, že my se jich nebojíme. Špehové Millwallu zalarmovali dav, kterej ještě nebyl uvnitř stadionu. Ty se rychle nahrnuli dovnitř. Podívali jsme se nahoru, kde jsme uviděli rojení na horní řadě lavic na tribuně. Ukazovali prstem a divoce gestikulovali. Swallow a i ostatní od nás naznačovali, aby byli zticha, že se chystáme dostat na stadion a benga si nás spletli s opozdilcema z Millwallu.

(..to be continued..)

Additional information