Přepadeni na Bank.
Brett Tidman, vzpomíná na den, kdy asi padesát z těch nejlepších členů ICF bylo přepadeno Millwallem: "Na ten příšernej den nikdy nezapomenu. Hráli jsme na Ville a nás se sešla slušná banda U Brita v Plaistow. Mimo jiný tam byli Terry Liddy a jeho brácha Micky, Bernie, Dickle, Butler, Lol Pearman, Dorset, Carlton a několik dalších. Nasedli jsme na vlak mířící na Mile End, kde se k nám přidalo dalších pár, který čekali na nástupišti. Dohromady nás mohlo bejt asi šedesát a zabrali jsme dva oddíly ve vlaku do Eustonu. Z důvodů na který už si nevzpomenu jsme z něj o kus dál vysedli a vydali se pěšky na Moorgate, kde jsme nasedli na další vlak, kterej měl jet přes stanici Bank. Když jsme na Bank dojeli spatřili jsme velkou bandu rozprostřenou po celym nástupišti. Byl to Millwall, krvežízniví Millwall Bushwhackers. Muselo jich bejt okolo dvou set, některý z nich opravdový hory svalů. V tu chvíli, kdy vlak zastavil a dveře se otevřely začala naše noční můra.
Jakmile vlezli dovnitř okamžitě začala bitka. Zaslechl jsem brečet normální cestující. Jen o pár vteřin dřív jsme se dobře bavili a najednou jsme museli bojovat o holý přežití. Jeden maník uniknul dveřma přímo na nástupiště plnýho Millwallu. Pomyslel jsem si: "Kurva, nezbejvá mi nic jinýho než se pokusit dostat ven stejnou cestou". Viděl jsem dalšího, Butlera, jak si probourává cestu ven a na něj se valí lavina kopanců a pěstí, když se snažil prodrat dveřma a tak jsem se o to taky pokusil. Nepodařilo se mi to.
Lol byl pořád na místě, mlátil a kopal kolem sebe, křičel až mu přeskakoval hlas a ze všech sil se snažil probojovat pryč. Bylo to totální peklo. Přišli, aby nám vymlátili duši z těla.
Do smrti si budu pamatovat nevinný lidi kolem nás, který se dostali doprostřed válečný vřavy a nemohli se vymotat ven. Vzpomínam si, že jsem pomáhal dvěma americkejm slečinkám dostat se z vlaku ven. Z hlavy mi tekla krev po straně obličeje a všchno mě bolelo, ale pamatuji si, že jsem je čapnul a s pomyšlením na nepředstíranou lásku k bližnímu jsem se rozhod vyvýst je ven.
Byl jsem ven z vlaku a kráčel k eskalátorům, když jsem si uvědomil, že jsou úplně všude. Narazili jsme na jejich obrovskou bandu. Naše skupina se začala shromažďovat nahoře u eskalátorů, byli tam i Lol Pearman a Fellman. Všichni jsme byli zraněný a celý od krve a tak jsme se rozhodli zmizet a dát si sraz na Eustonu.
Když jsme dorazili na Euston, zaslechli sjme, že jednoho z nás na Banku nakrmili. Něvěděli jsme žádný podrobnosti ani jak těžce je zraněnej a tak jsme se tim zatim nezabejvali a nechali to bejt s tim, že se snad něco dozvíme pozdějc ve vlaku do Birminghamu. Ve vlaku se nemluvilo o ničem jinym než o fightu a Black Roger nám vyprávěl, že ve chvíli, kdy ho zasypávali lahvema, na něj křičeli jménem Cass.
Villa nakonec proběhla bez zajímavostí a jak si dokážete představit, byla nálada na bodu mrazu. Ale tak to s nima bejvalo pořád. Mohli jsme je hledat jak jsme chtěli, ale nenaěli jsme je a pak najednou nečekaně překvapili oni nás v plný síle a dali nám za uši.
Žhavili jsme dráty, aby jsme se dozvěděli jak je na tom náš spolubojovník. Zprávy, který se k nám denesly nebyly vůbec dobrý. Zjistili jsme, že je na tom opravdu hodně špatně a že ho bodli pletací jehlicí těsně vedle srdce. Očekávali jsme to nejhorší. Každej řikal: "Dobře, dostanou co chtěli. Na cestě zpátky ho pomstíme. Jakmile dorazíme na Euston vyrazíme Millwallu vstříc.
(..to be continued..)
*** Congratulations. You have just met ICF *** (34.)
- Podrobnosti
- Napsal Admin h
- Kategorie: ICF
