S Millwallem se to má tak, že pro většinu vzbuzoval hrůzu už jenom představou, že se s nim budou muset utkat. Jak fanoušci tak samotnej starej stadion Den maj strašidelnou pověst, věřte mi. Jeden z nás jednou prones, že oni jsou jediný u kterejch máte skoro jistotu, že když nebudete na sto procent připravený, tak se se zlou potážete. Rádi používaj zbraně a jsou asi jedinej klub v anglii, kterej nemá respekt k fízlům. To je mezi fotbalovejma fanouškama něco unikátního. Řek bych, že Millwall z obav protivníků těží celý léta. Soupeři se vždycky poserou strachy aniž by je spatřili tváří v tvář. A to je důvod proč obdivuju chuligány West Hamu. K něčemu podobnýmu jsme se nikdy nesnížili. A Millwall dobře ví, že existuje jen jedinej tým, kterej střety s nima vždycky vyhledával a to ať jsme s nima zrovna hráli nebo ne. Ostatní tři velký londýnský kluby se do týhle rovnice nikdy nemohly počítat. V minulosti se Arsenalu a Chelsea podařilo vyrovnat krok s Millwalllem jen při výjimečnejch příležitostech. Dodneška nechápeme, kde Millwall sebral bandu s kterou vyrukoval na nechvalně proslulym zápase, kdy terorizoval Luton.
Jednu sezónu hrál Millwall s Dagenhamem v poháru. My jsme se ukázali ve většim počtu a napadali každýho, kdo nám přišel pod ruku v metru před zápasem. Během zápasu jsme zbořili část obvodový betonový zdi při pokusu naběhnout na Millwall přes hřiště. Byli tam tenkrát v celkem slušnym počtu, ale nikomu z nich se nechtělo do ničeho pouštět. Někdo řikal, že kdyby se to stalo třeba v Southendu, tak by tak netečný nebyli.
Vysoký očekávání sliboval ligovej zápas s Millwallem v sezoně 78/79, kde se dalo očekát, že se budou chtít předvést v nejlepším světle. Bylo to první oficiální utkání mezi těmito kluby a tak bylo poviností se ukázat dokonce i když jste jinak na fotbal nechodili. Protože tentokrát Millwal měl hrát u nás, museli se vydat na Upton Park. Byl to den zúčtování a vedndety za mrtvýho fanouška. V roce 1976 totiž zemřel fanda Millwallu po incidentu na stanici New Cross, kde hráli hlavní roli chuligáni West Hamu. A pro případ, že by jsme zapoměli, vydali letáky, kde se o nadcházejícím zápase mluvilo jako o Soudnym dnu, byť jedinej, kterej kdo kdy viděl byl ten otištěnej v novinách. Působilo to jako obrovská nechtěná reklama na tenhle zápas. Vyústilo to v do tý doby největší policejní operaci, kterou Londýn zažil a premiérově byl při tom použitej vrtulník při boji s fotbalovym násilím.
Masivní policejní nasazení, do tý doby v nevídaný míře, slavilo úspěch a zákon a pořádek si tak připsal na svou stranu vítězství. Věděli k čemu by mohlo dojít a nechtěli připustit žádný problémy. Podařilo se jim uspět s taktikou, kdy sebemenší zárodek rvačky tvrdě potírali a násilí toho dne se tak omezilo na pár bezvýznamnejch střetů. Millwallu nepomohlo, že to pro ně byl krátkej výlet přes řeku, nakonec z toho byla jen přehlídka toho nejlepšího co mohli nabídnout v počtu 800 až 1000 kusů, který dorazili na South Bank. Možná, že létáky nebyl zas tak špatnej nápad, když uvážim jakej obrovskej počet chuligánů dali dohromady.
Přes všechny opatření jejich návštěva u nás přerostla v atmosféru čirý nenávisti. Každej se těšil na to jak bude probíhat jejich návrat domů. Myslim, že derby Millwall-West Ham bude vždycky znamenat velkej zápas, přestože násilí přímo na stadionu už se nedá očekávat. Pokaždý to bude o tom ukázat, kdo jsou opravdový vládci Londýna. Nemůže bejt pochyby o tom, že přestože to oba tábory nedávaj najevo, tak za ty léta si k sobě vybudovaly vzájemnej respekt. Z našeho pohledu je to tak, že jsme přesvědčený, že jsme si ho u nich vybudovali. Ale to je něco co oni nikdy nepřiznaj a tak to bude pokračovat dál. To co bejvalo dřív F-Troop a Treatment versus Mile End se akorát změnilo na Bushwhackers proti ICF.

(..to be continued..)