Ještě dneska si pamatuju dav Millwallu, jako kdyby se to stalo včera. Snažili se otočit a utýct, ale dav vycházející ven je tlačil dál dopředu. Půlka neměla s násilím vůbec nic společnýho, ale popravčí četu ozbrojenou nářadím to nezajímalo. Jak jsem řek, bylo to peklo.“ Muž po kterym bylo T.B.F. pojmenováno může potvrdit, že derby West Ham-Millwall je odlišný než jakýkoliv jiný v Anglii. Big Ted vzpomíná na večer, kdy se odehrál přátelák na počest Harry Crippse:

„Pamatuju si že před zápasem jsme tahali za kratší konec. Byl jsem tam hodně brzo společně s dalšíma z West Hamu a předtim než se objevil Mile End, vytlačili nás stranou, to se ale změnilo příchodem Mile Endu, kterej vytáhnul kladiva, sekery, všechno možný. Rázem jsme se jim dostali do zad a měli jsme navrch. Pak přišel Millwall posilněnej o další fanatiky... Pořád se snažili dostat na svý pozice a vyhnat nás pryč ze svýho sektoru. Z Cold Blow Lane. Ale my jsme to ustáli."

Bill Gardner říká jednoduše:

„Do tý doby jsem nic takovýho neviděl. Dokonce si myslim, že to bylo to nejhoší co jsem kdy při problémech na fotbale viděl. West Ham čekal nahoře na schodech a snad jedenáctkrát Millwall vyběh nahoru, pokusil se o zteč, ale musel vždycky ustoupit zpět. Bylo to neuvěřitelný... něco takovýho si nedokážete představit, bylo to opravdu zlý, ten večer.“

Benga rozehnali všechen West Ham útočící na brány stadionu, ale to pořád ještě nebyl konec. Mouthy Bill říká, že je fízlové hnali pryč od stadionu směrem ke stanici, zatímco fanoušci po sobě neustále házeli cihly uprostřed nenávistný atmosféry. West Ham včetně Mile Endu se teď dostal celej na vlak. Existujou rozporuplný svědectví toho co se pozdějc událo na stanici Watney Street's Shadwell. Mouthy Bill popisuje incident tak jak si ho pamatuje:

„Jeli jsme vlakem a přijeli na stanici Shadwell. O stanici dřív nastoupila nám neznámá banda. V tu chvíli jak jsme dorazili na Shadwell, se ňákej maník naklonil k Terry Adamsovi a řek mu něco ve smyslu: „Nesnášim zkurvený fanoušky West Hamu.“ Terry mu ji natáh, on upad a bylo to. Velká bitva začala už ve vlaku.
Vyhnali nás dolů do stanice, kde jsme nabrali požární kbelíky a starý hasící přístroje. Vyběhli jsme na ně a házeli po nich všechnu munici co jsme před chvíli ukořistili. Probíhala další masivní rvačka a vlak mezitim odjel ze stanice. Tím že odjel, ale odkryl vedení, který bylo pod napětim. Nástupiště mělo tak asi metr na šířku a mě přišlo na mysl, že jestli se bitka vyvine špatnym směrem, může někdo zemřít.
Nicméně boj dál pokračoval. Teď už se na scéně objevili benga. Všechno ustalo a na zemi zůstalo ležet po pár lidech z každý strany. Několik skončilo v nemocnici s rozbitejma hlavama a podobnejma zraněníma.
Prosmejkli jsme se fízlum po schodech, ven ze stanice na Watney Street, a rozutekli se na všechny strany. Byla to noc, která pokračovala dál a dál, kurevsky dlouhá noc, to vám povídam.“

Nechvalně proslulej večer v den zápasu hranýho na počest Harry Crippse rozhodnul dvě věci: kdo vládne Londýnu a kdo jsou nejtvrdší fanoušci. Taky položil základ k nikdy nekončící vendetě a nenávisti mezi oběma táborama. Zášť vyvolaná títmo zápasem nikdy nevyprchala.

(..to be continued..)

Additional information