Napsat historii slavistických fans se ukázalo jako velmi těžká věc. Za těch x let se vyměnilo mnoho lidí a seběhlo se toho tolik, že by to vydalo na menší knížku. Přesto jsme si tuto těžkou práci dali a tak začneme.
Pro slávistickou fans scénu byly začátkem devadesátých let určitě nejdůležitější dvě věci. První z nich byla přeměna z komunistického režimu na rádoby demokraticky a druhou pak příchod Borise Korbela, který měl snahu Slavii vrátit tam, kam jistě patří. Nastala tedy doba, kdy se Slavia ze středu tabulky drala na vrchol. Tím se na Slavii objevila spousta nových fanoušků. Prostě začala nová historická kapitola.


Začneme sezónou 1990/91. V tuto dobu tvořili tvrdé jádro Slavia fanoušci, kteří jsou dnes nazýváni staršímí, tehdy měli tak 20 - 21 let. V tu dobu, jak snad jistě víte, existovalo nepřátelství mezi Prahou a zbytkem republiky. V Praze se nezřídka sešli zástupci Sparty, Slavia a Bohemians, aby zaútočili proti hostujícím fans. Při výjezdech mimo Prahu zase nebylo nic neobvyklého, když jsme v Hradci, Brně či Chebu narazili na fans Baníku. V této sezóně zažili slávističtí fans nejzajímavejší zápasy v Chebu (bitka s policií) a v Olomouci, kdy po bitce s domácími zůstali v nemocnicí dva slavisté. V následující sezóně 1991/92 do řad slavistů začali přibývat mladí fans s věkovým průměrem 15 - 16 let. Slavia své zápasy hrála na Bohemians. V podzimní části sezóny určitě nejvíce zaujal zápas na Slovanu, kam jelo skoro 1000 červenobílých. Během zápasu se několikrát střetli s ochrankou a s domácími fans a dělobuch z jejich řad dopadl vedle pomezního rozhodčího, který musel být ošetřen. Z domácích podzimních zápasů jmenujme alespoň ten poslední, kdy Slavia hostila olomouckou Sigmu. Po zápase několik desítek domácích fans zaútočilo na autobus hostů, což odneslo několik oken a jedna žena v autobusu. V jarní částí hned v druhém domácím utkání Slavia hostila Spartu a domácí fanoušci se opravdu předvedli. Prorazili plot za branou, celý zápas házeli na plochu dělobuchy a po gólu musel sparťanský brankář Petr Kouba opustit branku, aby se neudusil. Chystala se také odveta na fans Slovanu, ale těch přijelo asi jen pět, přesto dva po zápase dostávali ve vlaku.


V sezóně 1992/93 se Slavia stěhuje na Strahov a poprvé zasahuje do evropského poháru (bohužel jen první kolo). Na Strahov moc hostů nejezdilo a také slavistů na výjezdech trochu ubylo, hlavně starších. Na podzim nejvíce zaujal výjezd na Inter Bratislava, kam vycestovalo asi dvacet pět fans. Po zápase se po jejich stopě pustilo několik desítek fans Slovanu a dodejme, že úspěšné. Z jara nejvíc zaujalo derby a slušná bitka s „Commando Security," která byla velmi dobrá. V sezóně 1993/94 se fans Slavia ukázali víc než dobře. Jejich tzv. tvrdé jádro se celkem stabilizovalo. Svou sílu a potenciál ukázali již v létě na Interpoháru, kdy se pustili do bitky s fans VfB Leipzig a některým Němcům poté chyběly zuby. První kolo se hrálo v Plzni a sektor Slavia okupuje na 250 fans, z toho tak 90 akčních. Oba slavistické góly padnou v nastavení a oba se slaví na hrací ploše. Cestují do Zlína, kde je asi 40 akčních fans, avšak s domácími nejsou žádné problémy. Na poháru UEFA doma s Krétou napadají hostující fans. Objevují se po delší době v Ostravě a to ve Vítkovicích. Jaro začíná zajímavě v Budějovicích, kdy se uzavírá družba s domácími poté, co se nejdříve bijí mezi sebou a potom se spojí proti policii. Na domácím zápase s Baníkem se domácím dokonce podaří vyhnat ostravské ze sektoru tak, že prchnou na plochu. Vypadá to víc než dobře a pak přichází facka v podobě utkání v Chebu. Na zápase je asi 30 slavistů (mladí), v sektoru domácích je na 200 lidí, lačných po pražské krví. Na stadionu je jediný policista, který se s domácími opravdu dobře zná. Co to znamená si můžete domyslet sami. Během úvodu druhé půle se slavisté postupně vytrácejí, někteří jsou však odhaleni a dostávají. Jeden z nich má nožem rozřízlou ruku. V Blesku se pak objeví zpráva o tom, jak byl jeden ze Slavistů s těžkým zraněním hospitalizován a operován. Tím začala válka, kterou si troufnu označit za vítěznou pro Slávii. Ještě tu samou sezónu totiž přichází pomsta v podobě rozprášení fans Chebu v Budějovicích. Jedna z nejlepších slavistických akcí devadesátých let. Na jaře se poté, co nám v Hradci seberou jednu z vlajek, na sto padesát lidí pohne směrem k domácímu kotli a během patnácti
sekund je domácí sektor prázdný. Dodejme, že již v poločase asi deset starých v tomto sektoru úřaduje a domácí musí chránit policie.


V sezóně 1994/95, slavisté svůj vzestup potvrzují. Na podzim pokračují v tažení proti Chebu, jsou např. v Benešově (soupeř nikoliv) a na Žižkově, kde hraje Cheb. Na Žižkově pár Západočechů inkasuje. Následuje jeden z nejlepších výjezdů, co se akčnosti týče. Slavia hraje v Chebu a vyjíždí asi 70 - 80 opravdu akčních lidí, prahnoucích po odvetě. Ta se podaří před zápasem, kdy policie snad úmyslně dává prostor k napadení domácí hospody, domácí se snaží zabarikádovat, ale marně. Pár jich je prohnáno po městě, pár zbito a na stadionu jim je strhnuto pár vlajek. Jarní část je zajímavější. Slavistů cestuje na 100 (60 akčních) do Brna (rozzuření domácí pak řádili v Boby centru), 500 (90 akčních) do Hradce atd. Velmi slušný je výjezd do Benešova, kde je na 100 akčních fans Slavia, ti se pouští do bitek s policií a někteří to odnesou soudem. Padesát lidí jede busem do Ostravy, dojde jen k malému střetu na tribuně. Na domácím zápase s Chebem je asi deset hostů již v poločase honěno po celých Vršovicích.


Následuje sezóna 1995/96, jedna z nejlepších, co se hráčské stránky týče. Začíná v Olomouci, kde je asi čtyřicet lidí a oproti sezónám minulým vypadají i domácí slušné, snad proto, že mezi nimi byli vidět fans s tričky Baník Ostrava. Za stavu 2:0 pro domácí se strhla u sektoru hostí potyčka, kdy vzduchem létalo kamení a dokonce i lavičky, po zápase se ještě snaží pražští fans před policií v blízkém parku o útok na domácí, ale zbytečné. Nepovedl se výjezd do Opavy. Snad proto, že se všichni soustředili na první pořádný výjezd poháru UEFA a to do Grazu. Cestovalo několik stovek slavistů, z čehož bylo asi sto akčních. Cestuje se do Chebu a v Plzni na nádraží je střet s fans Viktorie a Baníku. Škoda, že není větší nasazení ve slavistických řadách, mohlo by se jednat o jednoznačné vítězství. Do Freiburgu cestuje díky ignoraci vedení jen pár jednotlivců, a tak je větší zájem o domácí zápas. Jelikož fans Freiburgu nepatří mezi hools, čekalo se jen na prezentaci domácích. Ti použili několik dýmovnic a na závěr zlikvidovali oplocení v severním sektoru. Bohužel v dalším zápase se moc neukázali, protože na Bazalech nebyla z hools ani noha. Zato v Luganu (více hokejovém než fotbalovém městě) bylo 600 slavistů, z toho stovka primitivů. Jenže co naplat, když pak v Brně je jen patnáct fans. Smutnou kapitolou je, že většina na pokyn policie opouští stadion již v 70. minutě. Podzim končí v Lens, kde přijelo asi 300 fans. Do jarní části se vstupuje s vědomím, že o fans stránku se musí starat již ta mladší generace, v té době ve věku 19-20 let. V této sezóně prožívali své znovu vzkříšení i olomoučtí, a tak byl první jarní zápas se Sigmou velmi očekáván. Do Prahy dorazilo asi sto fans Sigmy a došlo i k několika střetům v ulicích. Zápas se nakonec hrál díky počasí až o deset dní později. Na tomto zápase měla premiéru vlajka „Slavia Hooligans". Domácí zápas s AS Roma byl slušný, ale odveta ve věčném městě s 2000 slávisty byl zážitek na celý život. Pak přišlo vyřazení od Bordeaux. V lize Slavia vládla, a tak byly zápasy jako v Uherském Hradišti víc než pohodové. Domácí zápasy začínaly být v režii policie, a tak začínala být sezóna trochu nudná. Vše mění Drnovice, kde je 600 slavistů a oslavují titul. Poslední zápas se hraje v Liberci, v sektoru je na tisíc slavistů, kteří se baví po svém. Ještě před zápasem demolují reklamy u hřiště a poté rozhlas, v poločase se přesunují za druhou bránu, získávají dvě vlajky Slovanu a pouští se do bitky s policií. Cestou zpět je zdemolován jeden autobus.


Sezóna 1996/97 měla navázat na úspěchy sezóny minulé a to jak na hřišti tak v hledišti. Jenže přišlo předkolo Ligy mistrů v podobě Curychu a pět gólu v naší síti bylo první ránou pro tuto, ale i další sezóny. V prvním ligovém zápase jsme sice pozlobili pár opavských fans a v odvetě s Curychem zahalili Eden do dýmu, ale nadšení lidí znatelně opadlo. Přichází porážka v Teplicích a zdá se, že věrnost klubu už nemá takové kořeny. Vše má oprášit výjezd do Plzně, na který se chystá opravdu slušná skupina. Jenže přichází druhá a pro mnohé rozhodující rána. Sraz je na hlaváku, to tuší i chachaři, a tak všem slavistům přichystají nemilé uvítání. Ten den se chacharům opravdu vyvedl a v jejich rukou zůstal více než slušný počet šál, několik slavistů mělo i nějakou tu modřinu, jen málo se to slavistům dařilo oplácet. Řekli byste dobrá bitka, ale stačilo čekat na jednotlivce a malé skupinky slavistů. Ten den se spousty lidí stáhlo z „chuligánského" života. Zbytek sezóny byl jen takové protloukání. V Karviné byl například jen jeden fanoušek. A tak jediným pozitivem sezóny byl snad ten fakt, že se na Slavii začaly objevovat nové nadějné tváře.


V další sezóně se o tzv. hools scénu starali hlavně jedinci z takzvané mladé části (v tu dobu kolem 20 let). Na rozehřátí do Prahy přijela Opava a jejich 25 členná skupina měla víc než velké problémy po zápase na nádraží, kde ji o polovinu menší skupina slavistů pěkně prohnala a pár jedinců i trochu potloukla. Další zápas v Brně trochu okořenilo řádění šesti slavistů v nočním Brně. Po derby v Edenu se v ulicích událo pár střetů, ale slavistické „chuligánské" hledání pokračovalo. Světlou podzimní vyjímkou byl výjezd do Budějovic, kde se sešlo asi 200 fans, z čehož bylo asi 50 akčních. Bohužel, tento zápas byl možná začátkem konce dobrých vztahů (družby) s Č.B.. Nejdříve se slavisté rvali s policií a ochrankou, aby pak svou zlost po prohraném zápase přenesli na majetek domácích fans, konkrétně na kola. Když se pak ze tmy ozvalo „Jude Slavie" byla zahájena stíhací jízda za domácími fans, někteří nestihli... Poslední podzimní zápas byl duel s Baníkem. Slavisté o sobě dali vědět tím způsobem, že získali skoro celou vlajku „Chuligáni". Nešlo vyloženě o nějaký hrdinský čin, ale o dobrou shodu náhod a hlavně snažení několika jedinců, kteří se rozhodně nechtěli smířit s upadající hools scénou na Slávii. Jaro začíná v Opavě, kam jede slavistů jen pár, přesto se pouští (přesně osm osob) na stadionu do bitky s přesilou místních, kterou ukončuje policie. Domácí utkání poháru UEFA se Stuttgartem také končí bitkou, s vítězným koncem pro německé hools. Jinak bylo jaro jak se říká o ničem, možná i proto, že v tu dobu se na Slavii objevilo zhruba 20 - 30 nových mladých tváří a staří slavisté se s nimi nebyli schopni domluvit na kloudné spolupráci.


Následuje sezóna 1998/99 a když začneme podzimem, můžeme říci, že se tak zvané tvrdé jádro pokusilo oživit staré časy, aby se znovu mohlo mluvit o Slavia hooligans, jako o nepříjemném soupeři. Začalo se na Bazalech, kde se to moc nepodařilo a slavisté přežili jen díky policii. Přesto byli jedni z mála, kdo se na Bazalech byl schopen ukázat. Také cestovali na pohár UEFA do Bratislavy na Inter. O tom, že fans Slovanu Bratislava slávisty nenávidí ví snad každý, a tak se dalo čekat spousta zajímavých věcí. Již po prvním zápase doma se na Strahově odehrál střet a slovenští fans jak Interu tak Slovanu inkasovali nějakou ránu. Jenže to bylo na podzim skoro vše, co stálo za řeč. Jaro začalo smutně, když na Slávii hrál Baník a chachaři si drze před zápasem zašli pro pár šál přímo do domácího sektoru. V Brně se ukáže jen hrstka nejvěrnějších, a tak reputaci „mají" napravit výjezd do Jablonce a hlavně derby. Konečně se podaří domluvit staří s mladýma. Do Jablonce jede slušná skupinka, ale bohužel zápas je odložen, a tak se to soustředí na derby, to určitě nebylo ze strany slavistů špatné, připomeňme střet v ulici Bělocerkevská, kdy to odnesl i jeden hafánek. Pohár s Baníkem v Edenu zase přinesl vyhnání sparťanů ze stadionu. Výjezd do Karviné absolvovali slavisté jen ve třinácti, ale i tak to vypadalo, že se blýská na lepší časy, zvláště, když si po poháru na Spartě drze na Florenci počkali na plné metro soupeře, sice prohráli, ale neměli se zač stydět. Jenže výjezdy do Opavy a Olomouce zrovna „pohárové" nebyly. Náladu má všem spravit výjezd do Teplic, jenže ten přinese jedenáct obviněných a na náladě nic nepřidá ani slušná bitka s policií na stadionu. Definitivně na zem vrátil slávisty duel s Libercem ve finále poháru ČMFS, kde se objevilo několik sparťanských protějšků, kterým se po zápase podařilo rozehnat na padesát mladých slávistů. Neslavné zakončení sezóny.


V další sezóně 1999/00 začínají iniciativu přebírat mladí (věkový průměr 18 let). Podzim mnoho zajímavého nepřinesl, snad jen pár vyjímek v podobě výjezdů do Opavy (menší střet v restauraci na stadionu), výjezd do Teplic (střet s ochrankou) či získání vlajek Grasshopers Curych. Rok 2000 si již nechejme na jindy.


Najde se určitě spousta rýpalů, kteří budou říkat proč si nenapsal tohle, tohle a naopak. Doufáme, že se podařilo sepsat vše tak, jak to skutečně bylo, že jsme nic nepřekroutili, nikomu nekřivdíme, nikoho neurážíme a nikoho nedoháníme k slzám (i od smíchu). Je to náš pohled na danou věc a již teď víme, že se mnohým z vás nebude líbit. Ušetřete nás však vašich námitek, my je stejně nebudeme brát v potaz. Jsme totiž Slávisti...

 

Za SLAVIA HOOLIGANS jeden z nenáviděných Clown

 

Převzato z Football Factory č.13

Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Additional information