Na fotbalovém stadionu se téměř každé utkání, pokud tedy přijedou i fanoušci hostí, potkávají dvě skupiny, kdy každá fandí jinému týmu. Někdy mají obě fanouškovské skupiny družbu, ale daleko častěji mezi nimi panuje rivalita či nepřátelství. Jedna z věcí, kterou se nepřátelství dává najevo je hromadné skandování. Na fotbalovém utkání však můžete vidět i individuální neverbální komunikaci. A k ní patří zejména gesta rukou. Zatímco by na burácejícím stadionu nebylo jednoho fanouška a jeho urážku slyšet, gesto rukou k hráči, rozhodčímu či fanouškům soupeře má větší šanci na úspěch. Často si těmito gesty vypomáhají i hráči.

Samozřejmě, některá gesta jsou celosvětově známá, a není o nich třeba psát články na web. Takovým velmi známým gestem je vztyčený prostředník. Dalším gestem, o kterém netřeba psát, a které bylo možno v minulosti vidět na stadionech mnohem časteji než je tomu dnes je zdvižená pravice, kterou na sebe upozorňovali někteří ultrapravicoví skinheads či hooligans. Ale mohla to být i provokace na hráče jiné pleti. Tento pozdrav ovšem provozovali i někteří hráči. Mezi nejznámější patřil Paolo Di Canio z Lazia Řím, který tím dával najevo sounáležitost s tvrdým jádrem Lazia. O tomto gestu ví své i někteří čeští hráči, jako Horst Siegel či Tomáš Řepka.

Toto gesto, které je dnes všeobecně vykládáno jako nacistický pozdrav, je mnohem staršího data. Hitler toto gesto převzal od italských fašistů, kteří se zase inspirovali ve starověké Itálii od pozdravu poddaných k císaři. Celý starověký pozdrav pak doplňovalo zvolání „Ave Imperator!“, později pak „Ave Caesar!“. Tímto gestem se inspiroval a zavedl jej i Napoleon Bonaparte.

Tyto zmíněná gesta rukou si většina návštěvníků stadionu dokáže přeložit. Ovšem na některých stadionech se můžete setkat s gesty, které nejsou až tak profláknuté. Nepříliš známé gesto, které vás může zastihnout zejména na Britských ostrovech (Irsko nevyjímaje) je „véčko“ dvou vztyčených prstů. Ovšem obráceně než známé gesto pro vítězství či mír, tedy dlaní dovnitř.
 

Onomu gesto, které vidíte na fotografii, se někdy říká „lučištnický pozdrav“ a znamená „jdi do prdele“ nebo „polib mi prdel“.
Vznik tohoto gesta byl řazen do 15.století, do období bojů stoleté války mezi Anglií a Francií. Mělo jít o to, že Angličané měli ve své armádě výborné lučištníky, skvělé střelce, kteří  působili svým nepřátelům nemalé ztráty. A Francouzi, jakmile někoho z nich zajali, jim okamžitě měli sekat dva prsty. Prostředník a ukazovák - který lučištníci potřebovali k napnutí tětivy. A tak legenda pravila,  že když anglické vojsko prohrálo nějakou bitvu, ukazovali přeživší Angličané na Francouze dva prsty na znamení, že nic nekončí, a že dokud mají tyto dva prsty, mohou zase napnout tětivu, a že se opět vrátí. Postupem času se mělo toto gesto posunout z posměšného do vulgární roviny.
Tato legenda je poměrně dobře zažitá, ale zdá se, že nebude až tak pravdivá, byť je velice přitažlivá. V kronikách se nic o sekání dvou prstů neuvádí. Ve středověku se nějak nenamáhali sekat prsty, ale rovnou zajatce typu lučištníků po bitvě popravili (šlechtici se však mohli vykoupit zlatem). V jedné kronice je zmínka o sekání prstů lučištníků, ale v této zmínce sekali tři prsty...
Přesto je toto gesto staršího data. První zmínka se dá dohledat ve filmu z roku 1901, kdy ono gesto ukazuje anglický dělník ze železáren, který si nepřeje být natáčen.
Toto gesto předvede i Stevem McQueenem v roce 1971 ve filmu Le Mans na svého největšího soupeře. Ale i když to ve filmu není nějak hlouběji vysvětleno, zřejmě se o posměšek ani vulgaritu v tomto případě nejedná.

Perličkou je, že tomuto gestu rozumí i v Itálii. Tam jej ještě vyšperkovali, kdy mezi tyto dva prsty dají nos. Toto gesto pak znamená „nemytou kundu“.
 

Před utkáním Itálie – Srbsko jste mohli vidět Ivana Bogdanova, jak visí na ochranné síti a mimo jiné ukazuje i gesto, kde jsou vztyčeny prostředník, ukazovák a palec v tříprstém pozdravu.

Srbsky se mu říká „Tri prsta“. Toto gesto symbolizuje Srbskou pravoslavnou církev, a nebo prostě Srbsko jako území. Pozdrav vychází ze způsobu, jakým se pravoslavní Srbové křižují. A tři prsty představují Nejsvětější Trojici. V Srbsku je ostatně pořekadlo „Nema krsta bez tri prsta“ (bez tří prstů není kříž). Toto gesto vzkřísil v roce 1990 Vuk Draskovič, vůdce opozice, a bylo masivně používáno jeho příznivci při demonstracích v roce 1991 v ulicích Bělehradu. Draskovič se inspiroval obrazem Paja Jovanoviče (nejznámější srbský malíř), na kterém srbští povstalci podporují knížete Miloše Obenoviče třemi zdviženými prsty při povstání proti Turkům v Takovském povstání (roku 1815).
Tento pozdrav však během jugoslávské války používali srbští nacionalisté, vojáci a polovojenské jednotky. Dodnes pokud toto gesto je ukázano na Chorvaty, Bosňáky či Albánce, tak ho vnímají jako cílenou provokaci. Tudíž sem asi Ivan Bogdanov mířil..
 

A na závěr perlička, co se gest týká. Zde gesto „bodání nožem“ od fanoušků Galatasaray. Když tohle turečtí fans ukazují, určitě se vyplatí být v ulicích okolo stadionu ve střehu :)