Letos v září tomu bude dvacet let, kdy se odehrál zápas Poháru Mistrů Evropských Zemí mezi Slovanem Bratislava a Ferencvaroszem Budapešť. Hrálo se tehdy na vyprodaném Těhelném poli před 32 000 diváky. Celý zápas poznamenal brutální zákrok slovenských "kukláčů", kteří se takto představili Evropě a zcivilizování této speciální policejní jednotky za tu dobu se příliš nezlepšilo.

Odveta tohoto zápasu se pak hrála v Budapešti před tehdy 22 000 diváky (také vyprodáno) a za události na Těhelném poli připravovali maďarští hools, kteří patřili v té době mezi evropskou špičku, odvetu. Jak sami uváděli v pozdějších rozhovorech, zřejmě by přišel někdo i o život. Ovšem to se nekonalo, protože na toto utkání, kde se vědělo, že půjde o život, přijel do sektoru hostů pouze jeden slovanista. Níže již popis události, jak toto utkání viděl v roce 2001 fanatik Ferencvarosze a ze stejného roku i komentář Lokiho z Nitry.

(na obrázku vlevo nahoře ultrapravicoví chuligáni Ferencvarosze před cestou na Slovan v roce 1992 - kliknutím se obrázek zvětší)

Události ze šestnáctého září 1992 jsou stále ještě vděčným tématem při vzpomínkách příznivců zeleno - bílých orlů. Jejich mužstvo v ten den sehrálo zápas Poháru mistrů evropských zemí v Bratislavě, proti Slovanu. Jejich vzpomínky nejsou na hru a góly, ale na asi největší skandál maďarského fotbalu v uplynulém desetiletí. Pojmenovat to můžeme i jinak, ale fakta a konec zůstanou vždy stejná.

Již po červnovém vylosování se ozývaly pravicové názory z obou stran a v Bratislavě tehdy domácí vyhlásili, že nebudou nečinně přihlížet na akce maďarských extrémních nacionalistů. Ti přijeli do Bratislavy již v úterý večer v počtu 40 — 50 chuligánů a hned večer předehráli svůj zápas s místní policií v jedné pivnici.

Přišli jsme a obsadili jeden autocamping, kde kromě nás nebyli žádní jiní hosté. Oslavovali jsme sebe samotné, jednoduše nikdo jako by o nás nevěděl. Po nějaké době však přišel člověk, který jak se později ukázalo byl fízl v civilu. Přišel tam, začal něco mumlat po slovensky a praštil nejmenší děcko po hubě. Asi za půl sekundy od nás dostal tak patnáct úderů a odešel. Po chvíli tu bylo komando. Byl tam společně s tím komandem v kuklách, z kterých byl každý dobře udělaný, a tak tu byl problém. Osud byl takový, že jsem musel speciálně já hodně dostat, protože si všimli, že jsem ten, kterého tu ostatní poslouchají.

 

Hypós, Frank City Hooligans (Úryvek z knihy 2 sektor)

(Hypós zemřel v červnu 2010, o jeho životě a smrti si můžete přečíst zde: http://www.hooligans.cz/reports/foreign/62-mad/762-madarsko-zomrel-ferenc-karsai-alias-hypos )

 

V den zápasu se „fradáci" vydali na cestu auty, vlaky a více než stovkou autobusů. Společně s místními Maďary jich bylo okolo 10.000. Již od ranních hodin obsadili město a vyvolali nespočetné množství incidentů s domácími, kteří však nebyli jejich váhové kategorie. Brzy po poledni se objevilo slovenské komando, když přes okno jedné pivnice napadli maďarské příznivce. Kdo se jim vzepřel, toho dobili a naložili do svých antonů, aby jej odvezli bůh ví kam. Od této chvíle se objevili na vícerých místech, aby své akce zopakovali.

Brány stadionu otevřeli dvě hodiny před zápasem, když už konečně bylo vidět čím dál více domácích s vlajkami a šálami, z čehož měli radost hlavně chuligáni FTC. V ulici, ze které byly vchody do sektoru hostí demonstrovala svou sílu slovenská policie, které ve výzbroji kromě tanků nechybělo snad nic. Fungovaly jen tři vchody přes které se dostat nebylo vůbec jednoduché, protože je párkrát i na pár minut zavřeli! Stávalo se i to, že po vpuštění hostí jim u turniketu odtrhli lístky a potom vyhodili, protože u další kontroly zjistili, že jsou k jinému vchodu. Celý proces se tedy musel opakovat. Zacházeli s námi maximálně arogantně, jako bychom v jejich očích ani nebyli lidé. Po vstupu nás čekaly stánky se suvenýry, Maďary však neobsluhovali, čest výjimkám. Po krátkém uvolnění a znechuceného oddychu z buzerace, následovala další psychická i fyzická zkouška. Když jsme se chtěli dostat do ochozů, museli jsme se opět podrobit důkladné prohlídce, při níž jsme byli nuceni být opřeni o zeď. Poté nám opět zkontrolovali vstupenky, které opět neseděly (no kdo ví, možná i ano), zeptali jsme se tedy kde máme jít a byli jsme stejně jako ti, kteří se nás zastávali pomocí policejních obušků posláni do hajzlu.

Na domácí straně vlastně ani kontrola nebyla a při vstupu stáli místo „kukláčů" důchodci. Tak se asi třicet budapešťských chuligánů dostalo v pohodě vedle domácích skalních. Jejich kotel byl tvořen zejména mladou generací skinheads a metalistů. Do těchto míst se dostávalo čím dál více Maďarů, kteří si s domácími přehazovali flašky, kameny, mince nebo petardy a to za neustálého oboustranného urážení. Policie

zakročila po chvíli a samozřejmě si jako objekt k bouchnutí vybrala nás. První půle byla vlastně docela „klidná", vyskytlo se jen urážení, házení kamenů, flašek a jiných předmětů a samozřejmě velmi často bylo slyšet svištění slovenských obušků jejich fízlů. Na konci poločasu se na ploše seřadilo slovenské komando, aby si obhlédlo své potencionální oběti. Hosté na to reagovali velkým pískotem, domácí naopak nadšením a potleskem. Náš sektor byl vyzdoben tehdejšími vlajkami - Pumukli Terror, Front, Ultras,a také spoustou státních vlajek. Ty byly ve velkém množství i u domácích.

První akci začalo vzpomínané slovenské komando v černých kuklách o přestávce. Od vrchu sektoru, kde byli seřazeni také, stejně jako u domácího kotle, kde se taky nacházela početná skupina hostí. Byla to však jen předehra velké policejní show. S úvodem druhé půle se opět zaměřili na vrchní část sektoru, tentokrát jim však asistovali i kolegové z hrací plochy, kteří přeskočili plot. Policejní náběh byl tedy oboustranný, chuligáni FTC na útok odpověděli pár ranami, obyčejní fanoušci prchali, jak jen mohli. To však stále ještě nebyla ta největší policejní akce. Ta totiž na příznivce FTC čekala v 80. minutě na druhé straně stadionu. I v médiích se ukázalo, že šlo o jednostranný brutální útok na bezbranné, poklidné, rodinné příznivce, kteří se snažili utéct až na ulici. Během pár okamžiků zůstal skoro celý sektor prázdný a zůstali v něm jen zranění a slzným plynem oslepeni hosté. Pomoci přihlížející lékařské služby se nedostalo nikomu. V době tohoto představení všichni na stadionu stáli a slovenské publikum s velkým nadšením tleskalo.

Utkání skončilo jako ve válečném období a podobně dopadla zhruba půlkilometrová cesta k autobusům hostí. Co bylo v cestě a dalo se zničit, zničilo se. Z jedné restaurace zbyly jen čtyři zdi... Mezi autobusy se opět objevili „kukláči" s fízly na koních, chuligáni FTC však do rukou nabrali vše co našli na zemi, nebo šlo odtrhnout z aut a byli pro fízly nejméně rovnocenným soupeřem. Na závěr dne jim dali pocítit bolest, kterou celý den rozdávali oni jim. Ve většině autobusů chyběli lidé a dokud nepřišli, karavana se nepohnula. Po zápase se objevily zprávy i o tom, že je na straně hostí i jedno úmrtí, zanedlouho to však bylo dementováno. Faktem ale je, že poslední Maďar domů přijel až po šesti dnech, když byl v bratislavské nemocnici a nikdo nevěděl, kde je. V následném období se nemluvilo o ničem jiném, než o událostech na Tehelném poli v Bratislavě a to v rozdílných verzích na obou stranách.

Vzpomínající fanatik Ferencvárose

 

S odstupem času možno konstatovat, že opravdu existují dvě verze. Jedna je, že chuligáni FTC nebyli krotcí jako beránci, ale vyvolávali konflikty kde se dalo. Jedno však zůstane nezměněno. A to nesmyslně brutální chování slovenské policie, které opravdu odnesli nevinní příznivci hostujícího celku, kteří si o to nekoledovali. Události se navíc odehrály v době, kdy vrcholilo národnostní cítění slovenského národu a bylo daleko emocionálnější než dnešní době.
Až v této době, kdy politická orientace slovenské vládní moci směřuje jinam se již podobná větší aféra nemůže stát, protože se více dohlíží na mezinárodní zápasy a sleduje se i chování policie. Ne však tolik, aby slovenská policie nemohla předvést svůj um, IQ a zažité totalitní praktiky. Naposledy (psáno v roce 2001 - Poznámka Správce) se o jejich nesmyslném chování přesvědčili příznivci makedonské reprezentace, kterých přicestovalo na 150 (většinou členové skupiny „Komiti" z Vardaru Skopje) a za své hlučné vystupování a rozdílné názory s policií, byli dobiti a vyhnáni ze stadionu. Slovenská totalitní policie přesvědčila mnohé, že je jedna z nejnepříjemnější. Když někdo přišel jako host, musel odejít jako vyhnanec.
Věřme, že to již nepotrvá dlouho a dostanou to, co si zaslouží.
S pozdravem A.C.A.B.,

Loky (Bulldogs '95 Nitra)

 

 

Článek převzat z Football Factory č.11

Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Additional information